Cestou do Javorníků odbočuji ke dvěma sirným studánkám, které mají být v povodí potoka Lopušanka pod Velkým Javorníkem.
Východněji položená studánka je udržovaná a teče z ní osvěžující sirná voda. Protože vyvěrá přímo z břehu potoka,
tak není kde by bylo vidět bubliny H2S, ale kolonie sirných bakterií jsou příkladné.
Naproti tomu západněji položená studánka v souběžném údolí udržovaná není, víceméně již neexistuje,
a zůstaly po ní jen ostrůvky bílých povlaků. Prý se o ní ještě před pár lety kdosi staral než zemřel.
Od té doby je studánka neudržovaná a časté povodně jí zcela zničily.
Další sirná studánka v Javornících je na starších
mapách zakreslená na severním úbočí Makyty. Protože jedeme kolem, pátrám kde by mohla být, ale nic nenacházím.
V korytech a prameništích bystřin jsou všude natažené hadice, které někam odvádějí veškerou vodu -
pokud tady tedy nějaká studánka byla, pak asi byla také někam svedena.
Tak se již těším na spoustu smradlavek ve Vizovických vrších.
Hned ta první v Bratřejově je ale opět zklamáním. I když je hezky udržovaná a označená na všech křižovatkách,
tak je v ní jen nepitelná kaluž špinavé vody ... skoro se mi ani nechce zajíždět k druhé sirné studánce v souběžném údolí -
jak ta bude vypadat, když k ní ani nevedou žádné šipky ... ale jsem mile překvapen. Z hezky udržované studánky vytéká
osvěžující smradlavka, tak se můžu konečně zase pořádně napít.
K dalším smradlavkám u Zádveřic má vést "Chodníček za sirnými studánkami".
Úvodní cedule "chodníčku" u nesirné studánky vypadá lákavě a tak se vydávám na zarostlou cestu údolím.
"Chodníček" je označen modrými nebo zelenými cákanci na stromech a vede cestou necestou - pravá "kyselkářská" stezka.
Bohužel ale bez cíle - hledám dřevěné stříšky, které na starých fotkách studánky zakrývají, ale nic takového nevidím,
ani v místě, kde cákance končí. Nikde nejsou vidět ani další cedule, která slibovala ta první.
Trochou náhodou nacházím snad Jurčákův pramen ve svahu nad potokem, který vypadá podstatně jinak než na fotkách.
Pramen ale nepramení, bílých povlaků je v něm pramálo a i okolí je jakési neudržované.
Na pátrání po dalších pramenech nemám už čas, ani nevím, kde bych měl pátrat, když jsem očekával, že mě k nim dovede "chodníček".
Tak to vzdávám.
Další den ráno se s novým odhodláním vydávám hledat sirné studánky u obce Lipová,
kde prý o ně průběžně pečují. První studánka Uhliska ale jednak nepramení a druhak ani není sirná, tak jí vyřazuji z evidence.
Druhá studánka - sirný pramen č.2 - neteče, vidět jsou jen bílé povlaky. Třetí studánka - Kuželůj Vesník -
by měla být ta nej. Vede k ní odbočka naučné stezky, ale je tak zarostlá, že je lepší jít kudykoli jinudy.
Studánku po chvíli nacházím v údolí potoka. Je zapadaná listím, nebublá, smrdí, pít se nedá - tak tedy taky nic moc.
Odpoledne nechci nic "riskovat" a tak jedu na jistotu k prameni Sirčena v Podhradí, který je opravdu vynikající,
vydatný a hezky upravený. Je ale zachycen v kryté studni, takže žádné bublinky se nekonají, stejně jako u pramene Pradliska.
Ten je poměrně nově a hezky upraven, oproti Sirčeně je ale chuťově hodně nevýrazný. Tak ani ve Vizovických vrších jsem si smradlavek moc neužil.