| Sirný pramen nalezneme přímo v obci Šitbořice na severozápadním úpatí Ždánického lesa. Pramen je u místních obyvatel velice oblíben a dostává se mu odpovídající péče. Kamenné pítko, ze kterého vytéká, je zastřešeno rozlehlým zděným altánem, hezky je upraveno též okolí pramene. Voda se do pítka čerpá čerpadlem z 12m hluboké studny. Čerpadlo se spouští tlačítkem na zadní straně pítka a je nutné ho držet stlačené. V přilehlém Společenském domě jsou malé sirné lázně, které využívají vodu ze stejného zdroje. Obsah H2S ve vodě kolísá od 2 do 10mg/l.
Z historie pramene není nic známo, podle místních pamětníků je zde ale odjakživa. Název pramene je zkomoleninu německého slova stinken, což znamená smrdět nebo zapáchat.
O pojmenování pramene existuje následující pověst : Kdysi dávno do Šitbořic zavítal neznámý německy mluvící šlechtic, který požádal o něco k jídlu a pití. Čím ho místní zasytili, už dnes nevíme. Pít mu ale dali právě ze svého pramene, o jehož účincích už tehdy dobře věděli. Jenže cizinci charakteristická sirnatá chuť nešmakovala. Vodu obratem vyplivl a německy zanadával: „Das stinkt." Přeloženo do češtiny: „To smrdí." Navíc se začal domáhat trestu pro toho, kdo mu vodu podal. Místní ale návštěvníka chlácholili a nakonec ho dokonce přemluvili k tomu, aby se napil znovu.
Na první doušek prý sice voda chutná nezvykle, ale žízeň hasí dokonale. Šlechtic se nakonec přesvědčil, že mají pravdu a od potrestání údajného viníka samozřejmě upustil. Na jeho první slovní hodnocení vody ale místní nezapomněli a postupně jeho výrok zkomolili do podoby Štingar a nakonec Štengar. A toto jméno už prameni zůstalo. |