Bělokarpatské kyselky(30.4.-1.5.2017)
Kyselky v Bílých Karpatech mě lákaly, protože podle popisů a obrázků by mohly být dost podobné mým oblíbeným Tepelských kyselkám.
Přechod hřebene jsem si tedy upravil tak, abych se dostal k těm snad nejzajímavějším.
Sobotní pochod z Bylnice se vyvinul tak, že se dalo dojít k
Vyškovecké kyselce - tak proč tam tedy nedojít a nepřespat?
Začínalo se šeřit, když jsme jí v údolí potoka pod Vyškovcem nalezli. Oproti popisům vypadá zcela jinak - loni byla totiž upravená.
Kyselka pod stříškou sice trochu bublá, ve srovnání s Tepelskými kyselkami je ale podstatně slabší (= méně bublinkatá)
a i rezavých bažinek v okolí je minimum. Přímo u pramene se spát nedá - všude po loukách jsou rozesety kopanice,
všude nějaký domek nebo chatka a štěkající psi. Hezké místo tak nacházíme až na hřebínku v lese za hranicí asi 500m od kyselky.
Druhý den jdeme po hranici a pak podél potoka do vsi Predpoloma - v bočním údolíčku je u posledních domků
druhá kyselka.
Bublá hezky ve starém kmeni, rezavá je víc než Vyškovecká, je trochu kalná a chutná podobně nevýrazně jako ta ve Vyškovci.
Po pár kilometrovém silničním úseku hledáme
Ochodníčkovou kyselku - trochu předčasně, takže jí nemůžeme najít a musíme si nechat poradit.
Nakonec se dá najít snadno, jen vědět u kterého domku že má být. Je hezky upravená, trochu rezavá, bublat jí nevidíme,
ale zdá se poněkud bublinkatější než předchozí dvě.
Svačíme, nabíráme kyselku do lahve a travnatou strání stoupeme na travnatý hřeben
a z něho bukovým lesem scházíme do vsi Španie, kde pod jakýmsi venkovním hledištěm nacházíme v údolíčku
studnu s kyselkou.
Samozřejmě, že její nabírání pomocí rumpálku je pro mého syna hezké povyražení. Chuťově je ale podobně nevýrazná, jako předchozí a
navíc v ní plave dost železa. Po obědě v Bošáci jdeme lučinatým a lesnatým hřebenem po žluté zpátky do Čech na zelenou značku.
Po ní si dávám odbočku na
Janáčkovu a
Březovskou kyselku. Janáčkova je spíš jen rezavá voda, moc bublinek nemá, zato Březovská mi přijde
ze všech dnešních kyselek jako ta nejlepší. Krásy tedy ale moc nepobrala. Jdu ještě až dolů do údolí, kde by mohla být ještě jeden navrtaný pramen.
A skutečně, na druhé straně potoka nacházím
vrt osazený klasickou pumpou, ke kterému vede povalový chodníček. Z vrtu je slyšet překotné bublání.
Zkouším zapumpovat a kyselka zapění na zemi. Nabírám jí do láhve. Je trochu vlažná a není možné o ní říct, že by chutnala nevýrazně -
naopak, je až nechutně slaná, ale prostě neodolatelná. Vracím se zpátky a dávám synovi chalange - za každou vypitou deci 100Kč - ale nesmí se pozvracet.
Pouští se do toho s odhodláním a decku s (ne)chutí vypije - možná by pil i dál, ale to už mu raději zakazuju - prohraná stovka úplně stačí.
Po večeři ve Strání ještě na večer vystoupáme na Velkou Javořinu, kde nás čeká mrazivá a větrná noc.
Další den je v plánu již jen dochod do Velké nad Veličkou s tím, že se pokusíme nalézt sirnou studánku
Záprtkovici,
o které jen tuším, kde asi tak může být.
Sluníčko od rána hřeje, v lesích voní medvědí česnek, na loukách kvetou miliony petrklíčů. V údolí v louce pod Hradiskem nás upoutá stará vypálená vrba,
která z dálky vypadá, že na ní sedí vodník. Buď jsme ho ale vyplašili, nebo se nám to jen zdálo, když přijdeme blíž, žádný vodník na ní nesedí.
Jen nad loukou látá moták a poštolka a zpívá skřivan. Kopec Hradisko obcházíme z východu po loukách s roztroušenými stromy a s ostrůvky a pásy křovin.
Snažím se udržet směr k modrému bodu na mapě, kterým by snad mohla být Záprtkovica, taky to může být ale cokoli jiného.
Pak ale vidíme na stromě, na okraji jednohu z mnoha křovinatých ostrůvků zavěšené dva plastové barely. To musí být určitě Záprtkovica.
A skutečně. V malé kopané studánce pod kořeny stromu je poměrně vydatný, bíle zabarvený, smrdící pramen. Z pod kamene unikají bublinky H2S.
Opatrně nabíráme sirnou vodu hrnkem, který byl zavěšený na stromě - smradlavka chutná výborně, má decentní příjemnou sirovodíkovou příchuť.
Hezká studánka na závěr výletu, možná že dokonce i ta nejhezčí.
Nicméně výsledný dojem výpravy je, že zdejší kyselky jsou sice hezké, ale na Tepelské nemají ani chutí ani vzhledem.