Někdy je nazýván Fridrichovým pramenem. Pokud kyselku naleznete, pak ani neuvěříte, že dříve (v 19.století) vyvěrala na louce. V roce 1871 se při stavbě nedaleké železniční trati kyselka dočasně ztratila, zřejmě v souvislosti se zatloukáním dubových pilotů pro zajištění stability železničního náspu, které ucpaly podzemní přítok. Pramen byl však natolik silný, že si prorazil cestu nad náspem, kde vyvěrá dodnes. Kyselka byla velmi oblíbená o čemž svědčí to, že její majitel Feiler dostával ročně od obyvatel Dolního Žandova ryby za umožnění volného odběru. Později pozemek odkoupil Friedrich Reichel z Chebu (po kterém kyselka získala dnešní jméno), který vývěr zajistil hlubokým jímáním v kamenných skružích, které jsou na povrchu obloženy segmentovými žulovými bloky. V tomto jímání kyselka vesele bublá dodnes. Postavil zde 2 budovy, z toho jednu přímo nad pramenem, začal kyselku stáčet a rozvážet po okolí. Velký obsah železa však způsobil, že používané lahve se nepěkně barvili hnědým zákalem a o minerálku nebyl zájem. Se stáčením tak byl konec a obě budovy během let beze stopy zmizely. Dnes kyselka vyvěrá v podmáčené olšině u železniční trati a stěží u ní někoho potkáte. |