Oriona je zřejmě nejznámější přírodní kyselka na Tepelsku. A to i proto, že vytéká v dřevěném přístřešku hned vedle hlavní silnice z Mariánských Lázní do Teplé, kde si jí může každý nabrat plné lahve a napít se jí dosytosti. Je také považována za jednu z nejlepších, i když je poněkud slabší.
Již méně je známo, že do přístřešku je kyselka přiváděna potrubím z vrtu, který se nachází asi 300m od silnice. Poblíž vrtu nalezneme též původní pramen, který je zachycen v betonové skruži v lesíku u potoka na okraji pastviny. Do skruže je zavedena soustava trubek a hadic neznámého významu, které odvádějí kyselku ze skruže do neznámého místa.
Kyselka je prvně zmíněna již v soupisu kyselek, který pořídili v roce 1609 premonstráti z nedalekého kláštera v Teplé. K roku 1679 ji ve svém soupisu zmiňuje též Josef Balbín. Před 2.světovou válkou byla u pramenů zbudována stáčírna a kyselka se prodávala pod názvem Oriona. V době 2.světové války byla kyselka stáčena německou armádou a posílána vojákům do Afriky. Ne aby si užívali, ale proto, že bublinkatá voda se (na rozdíl od normální) kazí mnohem pomaleji.
Po válce již nebylo stáčení obnoveno a stáčírna podlehla postupné zkáze, takže dnes po ní není již téměř ani stopy. Jen místní lidé si chodily do rozpadlých sklepů po desetiletí kyselku stále stáčet. Počátkem 80.letech pak byla kyselka přivedena potrubím k silnici a byl zde vybudován jednoduchý přístřešek. K jeho celkové rekonstrukci do dnešní podoby pak došlo v roce 2007.
|