| V podmáčené olšině, která se rozkládá na pravém břehu potoka Hadovka, nalezneme dva nádherné prameny, kterým se říká Hanovské kyselky.
Na rozdíl třeba od blízké Křepkovické kyselky historické prameny o Hanovských kyselkách mlčí. Nenalezneme o nich zmínku ani v klášterním soupisu kyselek, a ani v soupisu Bohuslava Balbína, zřejmě proto, že již nepatřily do tepelského panství. Přesto lze usuzovat, že i tyto kyselky využívali místní obyvatelé od pradávna. Napovídá tomu jak starodávný způsob jejich zachycení v dutých jedlových kmenech, tak předměty, které v nich byly nalezeny.
Po 2.světové válce a vysídlení původního obyvatelstva kyselky pomalu zanikaly a zanášely se bahnem. Červená kyselka byla funkční ještě v roce 1960, kdy byl proveden rozbor vody (Kolářová), o bílé kyselce se tehdy již zřejmě ani nevědělo. K obnově pramenů došlo v roce 2008, kdy při úpravě červené byla znovuobjevena a z bahna vykopána i bílá kyselka.
I když kyselky vyvěrají jen několik metrů od sebe, tak se liší již na první pohled.
Blíže k potoku nalezneme červenou kyselku, která se vyznačuje vysokým obsahem železa. Je zachycena v krásném dutém kmeni o průměru asi 50cm a hloubce přibližně 1m. Je čirá, intezivně probublává a můžeme v ní pozorovat vznášející se vločky vysráženého železa. Někdy je ho v kyselce tak hodně, že před napitím je potřeba jímání poněkud pročistit. Železité povlaky pokrývají i vnitřek jímky a odtokovou rýhu. Kyselka chutná výborně a bez problému jsem jí opakovaně pil ve značném množství.
Dále od potoka nalezneme bílou kyselku vyznačující se bílým zakalením, které nezmizí ani po kompletním vyčištění jímání. Je zachycena v dutém kmeni o průměru asi 40cm, hloubka je kolem 1m. Kmen je v poněkud horším stavu než u červené kyselky. Kyselka probublává jen občas. I když bílý zákal poněkud odrazuje od pití, tak opakované ochutnávky mi nepřivodily žádné potíže. Na druhou stranu, proč ji pít, když červená chutná mnohem lépe.
Obě kyselky jsou zakryté dřevěnými víky, které někdy bývají tak zarostlé mechem, že prakticky splývají s okolím. Zajímavou scenérii prameniště dotvářejí dvě odtokové rýhy, které se po několika metrech spojují do společného kanálku. Vysrážené železo pak lze pozorovat ještě daleko po proudu.
V roce 1960 byl proveden rozbor vody z červené kyselky (Kolářová), který ale určil jen základní ukazatele. Obsah CO2 byl 2042 mg/l, Ca+ 80mg/l a Mg+ 45mg/l. Rozbor vody z bílé kyselky bohužel proveden nebyl, takže nelze jednoznačně říct, co způsobuje její bíle zakalení. |