Zimní "Doupovské" kyselky (zima 2018)
Zima je vcelku příhodným obdobím na chození po kyselkách, zvlášt když v nížinách není ani letos téměř žádný sníh.
Stačí jen dobře vybrat ty správné kyselky.
Snad jedinou nevýhodou je, že když není vedro, tak není ani pořádná žízeň ...
Ale s tím chozením to tentokrát nebylo až tak horké ... na rozdíl od některých pramenů.
Při přesunu do Krušných hor vede nejkratší cesta přes České středohoří (které je jakýmsi předhůřím Doupovských hor)
a "úplnou náhodou" přímo přes Břvany, kde (jak každý ví) pramení
kyselka Praga.
U ní je ale vcelku úplně jedno,
jestli je léto nebo zima. Domeček stáčírny je sice stále stejne ošuňtělý, důležité ale je, že kyselka teče a je opravdu vynikající.
Nabíráme plné lahve a kyselku pak s chutí ještě po několik dní pijeme - nejen že je výborná, ale i dlouho vydrží.
Další kyselka je již opravdu Doupovská a je k ní potřeba udělat menší zajížďku - ale jistě to bude stát za to. Vystupujeme v obci Kojetín na pokraji vojenského újezdu Doupov
a vydáváme se hledat
Kojetínskou kyselku
- jedinou "terénní", kterou mám při cestě v plánu. V létě k ní může být cesta,
podle tohoto popisu poněkud dobrodružná,
teď v zimě ale neočekávám žádné komplikace. Jen co po cestě vyjdeme z vesnice na louku, scházíme do mělkého údolíčka drobného potoka a jdeme proti jeho proudu.
Takhle kyselku určitě nemůžeme minout. Potok skáče mezi olšemi, jeho okolí je rozryté kopyty a rypáky lesní zvěře a poněkud bahnité, škoda že nemrzne.
Podrostem a kopřivami se ale prodírat nemusíme. Po chvíli potok křižuje nevýrazná cesta, za ní bláta ještě přibývá, kyselka už je ale blízko.
Po chvíli zahlédnu soutok potoka s rezavou strouhou a na jejím konci kamennou šachtu se studánkou. Je sice až po okraj plná průzračné kyselky,
ale nijak moc neodtéká a za dobu co jsem u ní, jí vidím jen jednou slabě zabublat. A ani nechutná nijak extra perlivě a neodolatelně.
To vysvětluje, proč k ní ani místní moc nechodí, i když jí aspoň čas od času udržují.
Další zastávkou jsou lázně Evženie v Klášterci nad Ohří. Lázeňský park leží na levém břehu Ohře a jsou z něj pěkné výhledy na sopečné špičaté kopce v okolí.
Od 90.let prošli lázně celkovou rekonstrukcí, při které byly obnoveny staré prameny a zachyceny nové. Všechny 3 zde můžeme za jednotný poplatek 3Kč/l ochutnat.
Jedinou nepříjemností je, že kyselky jsou vyvedeny do dvou stáčíren, které mají otevřeno jen někdy.
Přes zimu by to mělo být v časech 8:30-12:00 a 12:30-17:00. Nová stáčírna tak i skutečně funguje, takže můžeme ochutnat opravdu vynikající
Městský a
Klášterecký
pramen. Stará stáčírna má ale otevřeno jen odpoledne, naštěstí ale už odpoledne je, tak můžeme vypít i pramen
Evženie.
Nic moc jsem od něj nečekal, protože prý není vhodný k dlouhodobějšímu pití a obsahuje méně CO2, je však také vynikající.
A protože v letošní zimě prší často i na horách, vydali jsme se jednoho deštivého odpoledne vypít i kyselky v Karlových Varech,
které leží v kotline mezi Doupovem, Slavkovským lesem a Krušnými horami.
Po návštěvě mohu říct, že pokud do Karlových Varů, tak jedině v zimě. Nějací turisté zde sice jsou, ale opravdu jen v malém počtu.
Termály příjemně zahřejí nejen v břiše, ale krásně hřeje i naplněná láhev v ruce. A v neposlední řadě je velice efektní také "kouř",
který se z teplých pramenů valí. Jediným na zimu zavřeným pramenem je Štěpánka, to ale není až taková vada na kráse. Snad jen škoda,
že přes zimu netryská Vřídlo, které je po dobu rekonstrukce přemístěno před kolonádu - teď jen klidně vytéká a občas zlověstně zasyčí,
vše ale vynahrazuje hustý "kouř", který se v mírném větru převaluje v jeho okolí.
Protože výlet do Karlových Varů byl trochu neplánovaný, nebyl jsem ani "teoreticky" moc připraven.
Většina pramenů ale vyvěrá víceméně na jedné linii, takže stačí jít proti proudu Teplé a potkáte skoro všechny.
Až na Horní Zámecký pramen, který je ale beztak dočasně mimo provoz, Železnatý pramen, který je dlouhodobě mimo provoz,
a pramen Dorotka, který není přístupný. Otázkou je, kolik tady má pramenů vlastně být. Uvádí se 15, očíslovaných jich je 16,
na pítkách, které se prodávají na každém rohu, jich nalezneme zase jen 15, protože na něm není uveden nepřístupný pramen Dorotka,
naopak je na něm Železnatý pramen, který zase nenajdeme třeba v průvodci. A pro větší zmatek je Kníže Václav vyvedený do dvou kašen.
Ukázalo se, že by bylo dobré mít sebou aspoň papírek (když už ne mapku) na zaznamenání vypitých pramenů.
Ty jsou sice očíslované (ale ne všechny), a také ne popořadě, takže nepoznáme, když některý mineme.
A na mapkách na informačních tabulích většina pramenů zakreslená není.
Navíc přesně polovina pramenů (tedy 8) + navíc druhý Kníže Václav, vytéká z dost podobných kašen,
takže brzo zapomeneme, u kterého jsme byly a u kterého ne. Snad se nám ale nakonec podařilo vypít všechny funkční prameny,
navíc jsme ještě došli i ke Štěpánce, která přes zimu neteče.
Další informace :
Po cestě z Karlových Varů jedeme ještě přes Kyselku ochutnat
Ottův pramen
a podívat se Mattoniho vodopád. Posledním pramenem je pak
Jindřichův pramen v Radošově.
Protože nevím, že má pramenit v suterénu jednoho
z domků, tak ho chvíli hledám na úplně jiných místech, i když odbočka k němu je výrazně označena.
Nakonec i tento pramen ochutnám. Ani jeden z těchto pramenů není ale kdovíjak vynikající.
Ottův proto, protože jde o mix kyselky s obyčejnou vodou z jiného pramene.
Jindřichův pramen je pak slabý sám od sebe.
O kus dál po proudu Ohře vyvěrá poslední přístupná Doupovská kyselka -
Korunní.
Tu teď už ale nestihneme, a kdysi jsem u ní byl, tak třeba někdy příště.
Nakonec se ukázalo, že i chození po městských kyselkách, může být někdy docela zábava.