| Nejjižnější západočeská kyselka vyvěrá poněkud osamoceně na okraji města Tachov u řeky Mže. Kyselka je známá přinejmenším od roky 1781, kdy ji (znovu)objevil vrchnostenský úředník Josef Serafin Schenfeld. Předtím měla být údajně zasypána na základě dohody mezi tepelským opatem a knížetem Alfrédem Windischgratzem (kterému patřila a někdy se podle něj též nazývá Windishgratzovou kyselkou), nezdá se to ale pravděpodobné. V letech 1790-1791 k ní byla vysázena alej, která existuje dodnes. V roce 1844 byla kyselka nově zachycena ve zděné 2m hluboké studni, zastřešena dřevěným altánkem, byla u ní vybudována kavárna a stala se oblíbeným výletním místem. Již před 2.světovou válkou byla kyselka stáčena do lahví a expedována. Stáčení pokračovalo i po válce, během dne bylo údajně naplněno 14.000 - 15.000 lahví. V roce 1990 bylo stáčení zakázáno z hygienických důvodů, protože do kyselky prosakovala organicky znečištěná povrchová voda. Kyselka nebyla přístupná ani pro volný odběr. Až v roce 2004 došlo k opravě jímání a kyselku je opět možné chlastat v libovolném množství. Odběrové místo není příliš vzhledné, kyselka vytéká ze stěny zděného altánku z kohoutku do umyvadla. |