Ferdinandův pramen je nejstarším písemně doloženým minerálním pramenem na území Mariánských Lázní. Dnes má sedm zdrojnic. Voda má typickou slanou chuť a to díky Glauberově soli (ve větším množství působí projímavě). Výrazná chuť pramenů zaujala i krále Ferdinanda I., který se o nich zmiňuje už v roce 1528 a na jehož počest je pramen pojmenován.
Ještě v roce 1819 se pramen nacházel v bažinách a přístup k němu byl velmi složitý a nepohodlný. Chodilo se k němu po kamenech a fošnách položených na bažinatou půdu. Těsně po návštěvě císaře Ferdinanda V. se začalo v roce 1824 s úpravami bažinatého okolí pramene pod dohledem Václava Skalníka, který měl na starosti většinu parkových úprav města.
Empírová kolonáda byla zbudována v letech 1826-1827 na popud opata K. K. Reitenbergera. Dnešní Ferdinandův pramen byl pro svůj údajně hojný obsah soli prozkoumáván v Praze. Potvrdilo se, že obsahuje Glauberovu sůl s projímavými účinky. V letech 1850-60 se konaly pokusy dovést vodu tohoto pramene na kolonádu, ovšem výškový rozdíl 43 m byl veliký. To se povedlo až v roce 1870.
Okrajové části kolonády v minulosti sloužili k nejrůznějším účelům - kavárně, stáčírně, obydlí hlídače nebo muzeu. V letech 1922-1926 byly Dr. Ing. Benno Winterem provedeny vrty, které objevily celkem sedm vývěrů pramene. Tyto minerální vody slouží k pitným kúrám, koupelím i jako stolní voda.
Díky své typické chuti se mu jednu dobu přezdívalo Slaný. Krátkou dobu nesl i název Kolovratův pramen podle nejvyššího českého purkrabího Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského. Ten to ale odmítl s tím, že by se měl jmenovat Karlův pramen po opatovi K. K. Reitenbergerovi. Nakonec sám opat určil jméno pro pramen podle krále Ferdinanda I.
Pro pitnou léčbu se využívá pramen Ferdinand I., který je vhodný zejména pro léčbu nemocí zažívacího ústrojí a metabolismu. Pod obchodním názvem Excelsior se ke stáčení do spotřebitelských obalů používal pramen Ferdinand VI.
V období říjen-duben je pramen uzavřený. |