Pokud se chcete dozvědět, co je kyselka, smradlavka, nebo minerální voda, tak jste tady správně a čtěte dál.

• Uhličité - kyselky
• Železité - (červené) kyselky
• Sirné - smradlavky
• Slané - slanice
• Železnaté
• Síranové - hořčenky
• Termální
• Radioaktivní

Uhličité prameny - kyselky.

Kyselky se vyznačují zvýšeným obsahem rozpuštěného CO₂, který ve vodě vytváří bublinky a způsobuje její charakteristickou kyselost. CO₂ se do vody dostává jako produkt postvulkanické činnosti v zemské kůře. Vystupuje typicky z hloubek kolem 25-30km, zpravidla v místech, kde se kříží několik tektonických zlomů. Když se dostane do vrstev obsahujících vodu, rozpouští se v ní za vzniku kyseliny uhličité, která mnohem účinněji reaguje s okolními horniny než prostá voda. Proto kyselky obsahují větší množstí rozpuštěných látek než normální vody. Podle typu podloží je v kyselkách obsažen hlavně vápník (na vápencích, dolomitech a vápnitých pískovcích), sodík a draslík (na žulách, rulách a svorech) a hořčík (na čedičích, amfibolitech a hadcích). Pokud kyselka obsahuje větší množství železa (a to bývá celkem časté), pak mluvíme o železité (červené) kyselce.

Kyselky, které neobsahují železo, nejsou tak časté, jako kyselky železité. U nás se vyskytují především v západních Čechách (Slavkovský les, Tepelská vrchovina), nalezneme je ale i na Moravě v Bílých Karpatech nebo v Teplicích nad Bečvou. Jako příklad můžeme uvést Devátou kyselku I a II nebo Grünskou kyselku z oblasti Slavkovského lesa.

Železité prameny - červené kyselky

Pokud kyselka obsahuje větší množství železa, pak jde o kyselku železitou (červenou). V normální vodě se železo rozpouští poměrně obtížně. Jeho intenzivnějšímu rozpouštění v kyselce částečně napomáhá přítomnost CO₂, v hlavní míře pak především kyselina sírová, která se do vody dostává rozkladem sulfidických rud (pyrit). I když je obsah železa v kyselkách většinou poměrně nízký (obvykle do 10mg/l), výrazně se projevuje při výtoku, kdy dvojmocné železo oxiduje na trojmocné. Výsledkem pak jsou výrazné rezavé povlaky, které se často táhnou několik desítek i stovek metrů po proudu. Pokud je povrch červené kyselky v klidu, tvoří se na něm duhová železnatá krusta, která se na první pohled podobná oleji. Při rozvlnění hladiny se ale rozpadne na menší destičky, které se již nedokážou spojit zpět. Železitá voda sama o sobě by měla poměrně nepříjemnou svíravou chuť. Jen přítomnosti CO₂ a jeho výrazné a lahodné chuti vděčíme za to, že červené kyselky chutnají zpravidla výtečně.

Červené kyselky jsou charakteristické hlavně pro oblast západních Čech, kde jich nalezneme velké množství. Často jde o přírodní prameny, u kterých nejvíce vyniknou zrzavé povlaky vysráženého železa. Krásnými představitely jsou třeba Bedřichův pramen v Českém lese, Zahrádecká kyselka v Tepelské vrchovině či Kančí pramen ve Slavkovském lese.

Sirné prameny - smradlavky

Sirné vody místo lahodného CO₂ obsahují nepříjemně zapáchající H₂S (sirovodík). Vznik sirných vod je poměrně složitý proces. První podmínkou je, aby ve vodě byly rozpuštěné sírany. Ty se do ní dostanou chemickým rozkladem pyritu, který je obsažen v sulfidických rudách. Druhou podmínkou je, aby voda přišla do styku s organickými látkami. V usazených horninách (pískovec, jílovec, břidlice) se jedná především o fosilní látky jako je ropa a zemní plyn, v krystalických horninách (žula, rula, svor, fylit) pak může jít o látky vznikající v rašeliništích a slatiništích, výjimečně i vzniklé rozkladem listí a jehličí. Přítomnost organických látek umožňuje život sirným bakteriím, které při svém metabolismu rozkládají rozpuštěné sírany - odnímají z nich k životu nezbytný kyslík. Jako odpadní produkt pak vzniká sirovodík, který se následně rozpouští ve vodě. Protože sirné vody vznikají většinou v nevelké hloubce, je proces dále ovlivňován např. teplotou, srážkami, přítokem povrchových vod ap., což vede k poměrně velké proměnlivosti obsahu H₂S. Sirné prameny se, kromě zápachu, projevují přítomností sirných bakteriálních kolonií. Přimo u výtoku se objevují černé povlaky bakterií redukčního prostředí, o něco dále pak bílé povlaky bakterií oxidačního prostředí. Vzácně se objevují i fialové kolonie bakterií rodu Chromatium.

Sirné prameny se u nás hojně vyskytují především v oblasti moravských Karpat. Hezky upravený a vydatný sirný pramen nalezneme třeba v Bílé v Beskydech, větší množství drobných pramenů pak ve Vizovických vrších (Podhradí, Bič ap.) V Čechách jsou sirné prameny ojedinělé - za zmínku stojí vydatný pramen v bývalých lázních Fořt.

Slané prameny - slanice

Přirozené slané prameny u nás v současné době nevyvěrají (možná snad s výjimkou sirno-slaného pramene Slanica u Napajedel). Dříve se snad takové prameny vyskytovaly u města Slaný, které je po nich pojmenované. Slanice jsou čerpány z vrtů z poměrně velkých hloubek. Mají mořský původ a vznikly uvězněním mořské vody v usazených horninách v době jejich sedimentace. Protože jde v podstatě o "archivní" mořskou vodu, obsahují hlavně soli, které jsou běžné i v dnešní mořské vodě - tedy soli obsahující Cl, Na a I. Voda je obvykle obohacena o CO₂, který se do ní dostává podél puklin z větších hloubek, takže v podstatě jde o kyselky se zvýšeným obsahem solí. Z některých vrtů tak natlakovaná voda vytéká i samovolně.

Slanice se u nás vyskytují v okolí Luhačovic, na Poděbradsku v Lounech můžeme ochutnat pramen Luna. Zajímavý pramen nalezneme i u Mlékosrb, kde z pumpy, která je osazená na starém vrtu, samovolně vytéká kyselka s až nepříjemně slanou příchutí.

Železnaté prameny

Pokud prostá voda obsahuje větší množství železa, pak mluvíme o železnaté vodě. Na rozdíl od železitých kyselek mají nepříjemnou svíravou chuť a bývají často nepitelné. Červené zbarvení na výtoku je o proti kyselkám více temné a netvoří kompaktní povlaky. Železnaté prameny nejsou (až na zvlášť zajímavé případy) na těchto stránkách popsány.

Železnaté pramemy u nás po různu vyvěrají na řadě míst a nejsou vázány na tektonické zlomy. Pro příklad je možné uvést známý pramen na Bílém Kříži v Beskydech, nebo prameny v bývalých lázních Šternberk u Slaného.

Síranové prameny - hořčenky

Jedná se o s výraznou hořkou chutí a projímavými účinky vznikají louhováním zvětralin s obsahem síry (sádrovec, anhydrit), nebo chemickým rozkladem sulfidů (pyrit) v prosakující srážkové vodě. Hlubší vrstvy pak musí být tvořeny nepropustnými hornimani (jíly), aby docházelo k akumulaci vody. Síranové vody samy na povrch nikde nevyvěrají a čerpají se z mělkých studní. Voda neobsahuje žádný CO₂.

Typickým představitelem je u nás dobře známá Šaratice a Zaječická hořká. Volně přístupný pramen, studna nebo vrt, kde by bylo možné ochutnat síranovou vodu přímo od zdroje, u nás není.

Termální prameny - termály

Za termální vodu je (podle zákona) považována jakákoli voda, která je teplejší než 20^oC. Do této kategorie tedy spadají jak vcelku nezajímavé prameny s vlažnou obyčejnou vodou (Pravřídlo), tak např. horké tryskající kyselky (Vřídlo). Vznik termálních pramenů je podmíněn zemskými zlomy, které musí být natolik průchodné, aby jimi ve velkých hloubkách ohřátá voda, mohla vystoupit tak rychle, aby nedošlo k jejímu ochlazení. Voda může a nemusí být obohacena o CO₂. V našich podmínkách ovšem voda bez CO₂ nikde nevystupuje k povrchu tak rychle, aby měla u pramene nějakou závratnou teplotu. Zajímavé tak jsou především horké kyselky, které u nás nalezneme v Karlových Varech. Nejznámějším pramenem je pak jistě Vřídlo s teplotou 73^oC.

Radioaktivní prameny

Protože se jedná v podstatě o normální vodu, která pouze vykazuje vyšší obsah radia ²²²Rn (což nelze lidskými smysly zaznamenat), tak na těchto stránkách radioaktivní prameny popsané nejsou. Nejznámější naše radioaktivní prameny jsou zřejmě v lázních Jáchymov, přírodní prameny lze nalézt třeba v okolí Nového Města pod Smrkem.