| Pramen železité kyselky prvně zmínil již v roce 1777 balneolog H.J.Crantz ve spise o léčivých pramenech habsburské říše. Již tehdy byla studánka vyzděna a zakryta dřevěným přístřeškem. Kyselka byla silně perlivá a vyvolávala štiplavý pocit v ústech. Byla doporučována proti trudomyslnosti, na léčení srdečních vad a nemocí sleziny. V těsné blízkosti (6 sáhů) vyvěral v té době ještě druhý pramen se silně perlivou vodou, která prý "upravuje stolici, léčí kýlu, plynatost, vodnatelnost, zahlenění hrtanu a je po ní hlad". Z popisů se zdá, že kyselka tehdy obsahovala větší množství CO2 než dnes. Vzhled studánky se ale příliš nezměnil. Kyselka vytéká trubkou ze zděné jímky a je zakryta dřevěným altánkem. Působivé jsou zejména intenzivní železité povlaky, které se vytvářejí ještě několik desítek metrů daleko po proudu v odtokové rýze. Obzvláště pak vyniknou v zimním období (viz. foto v odkazu pod popisem). |